Mámou ve 40?

To vám takhle praskne kondom a vám je hned jasné, že je to průšvih. Co teď? Ale tak třeba se nic nestane. Jednou. To bude v pohodě.

Tuto historku možná mnozí znáte z vlastní zkušenosti. Když vám bylo třeba 16. Ve 39 tohle trochu nečekáte. A protože i první dvě děti máme z takového podobného "jednou", moc šancí že v tom nejsem jsem tomu nedávala. S vidinou rizikových prvních tří měsíců jsem to ale neřešila a snažila jsem sama sebe přesvědčit o tom, že nejsem těhotná, ale v začínajícím přechodu.

Odjeli jsme na corona dovolenou, já se sadou hygienických pomůcek (protože v Itálii jsou brutálně drahé), nešetřila jsem se, chodili jsme ve strašných vedrech na procházky po vyprahlých památkách a každý večer, když jsme dali večer děti spát, jsme s mužem ochutnávali místní výborná vína za více než příznivé ceny. Blížila se půlka dovolené, ale hygienické pomůcky zůstávaly stále v tašce a mě začalo být pomalu jasné, že to je průšvih. 

Po návratu jsem se hned objednala k doktorovi. Takhle to zůstat nemůže. Jsem stará, máme malý domek, kde už není žádné místo, mám práci, která mě baví a dostávám slušný plat, děti jsou konečně ve škole, jsou samostatné, přestaly být stále dokola nemocné, máme za sebou neštovice, povinná očkování, můžeme už s nimi jet na putovní dovolenou a něco ujdou... zkrátka vše mluví pro to, že další dítě musí být jen hloupý vtip matky přírody.

To jsem ovšem netušila, že pan doktor nasadí na hormony těžce ovlivněnou, nebohou, omylem těhotnou ženu kalibr nejtěžšího rázu. Nadšeně mi těhotenství potvrdil a na moje nešťastné ukňournutí pod rouškou, že už jsem na dítě moc stará mi přednesl, že je to samozřejmě moje záležitost, ale potratem to miminko zabijeme. Díky, doktore! Moje deprese se rázem zvětšila na úroveň křečka, kterému vezmou z jeho klece šlapací kolotoč, domeček, žrádlo i piliny a místo toho mu tam dají hladovou kočku, a po půl roce distanční výuky a práce z domu mi začal tik i v druhém očním víčku. 

Protože jsem měla ještě trochu času do konce 3. měsíce a protože mě doktor vyslal na genetické testy, které nemohou dopadnout dobře a tudíž budu mít v ruce papír, který mi poskytne alibi k tomu, že přeci vědomě nepřivedu na svět postižené dítě, jsem tomu dala ještě čas.

Co dál? Klikněte zde pro pokračování!