Ze života matky

Běžný den v karanténě. S dětmi. Díl druhý. V době uzavření škol musím při práci zvládnout kromě vaření i funkci učitelky ve škole, učitelky ve školce, kuchařky a víc než kdy jindy i uklízečky. Je super, že ušetřím denně dvě hodiny času, který trávím na cestě do a z práce. Ty ušetřené dvě hodiny ale nakonec trávím stejně prací kombinovanou s učitelskou profesí.  Upřímně - úplně nechápu ty obdivné komentáře k učitelům. Úkoly do školy každá ze tří učitelek posílá jiným způsobem (mailem, přes "Bakaláře" nebo přes speciální systém na úkoly), jedna v noci, druhá ráno i večer a třetí odpoledne, a navíc v množství, které přesahuje běžně probíranou látku ve škola zhruba 3x. Je mi jasné, že se domluvily a dělají to nám, rodičům, naschvál, jako pomstu za všechna ta léta stížností, kdy pro někoho dávají úkolů moc a pro jiného málo, někdo je považuje za moc laxní a jiní se na ně zlobí, že zvýšili hlas na jejich dítě, když je poslalo do háje (ve vyšších ročnících i do prdele). Učit

Běžný den v karanténě. S dětmi. Díl první. Tak nejdřív nám zavřou školy, pak obchody a nakonec i hospody. To je pro Čechy dost smrtelná kombinace. Podle mě vláda potřebuje z nějakého záhadného důvodu zaplnit věznice, rozvodové soudy a blázince. Po pár dnech strávených doma se u nás rozvinula chřipka. Můj muž, většinou zavřený v pracovně, hrdinně vzdoroval, zatímco jsem se chrchlající s chrchlajícíma dětma snažila zachovat si zdravý rozum při koloběhu práce, učení Jindry a vymýšlení zábavy pro Valerii, kterou nic nebavilo. Po druhém týdnu, kdy mi šéfová oznámila, že to s naší novou kolegyní psychicky nezvládne, protože je strašně pomalá a dělá spoustu chyb (jako naše Valerie), se k tomu přidal jako bonus zánět oka. To byla posledni kapka a tak jsem si jednou večer po dlouhé době a po dlouhém dni dovolila dát víno s colou, protože se mému muži podařilo koupit ne příliš dobré víno. Bohužel se ten patok nedal pít ani s colou, takže mi můj muž nakonec namíchal do coly rum. Pravda,