Přeskočit na hlavní obsah
Strach z létání
Někteří lidé létají rádi. Užívají si výšku a podle mě i adrenalin z očekávání, kdy letadlo spadne. Dokonce jsou i lidé, kteří si dobrovolně dělají pilotní průkaz! Já k nim ale nepatřím.
Mám panickou hrůzu z létání v čemkoli. Moje láska k cestování a velikost naší planety mě ovšem občas donutí do letadla sednout. Odmítám lítat na dovolenou kratší než 14 dní, protože se moje psychika potřebuje před dalším letem zregenerovat a připravit na další trauma. Týden před plánovaným letem skoro nespím a nejím a na letiště se odvážím vstoupit jen po vypité placatce rumu. Sebemenší zachvění letadla mi způsobuje infarktové stavy, zatínám nehty do područek sedadla a modlím se k čemukoli. Dřív jsem navíc drtila ruku svému muži. S příchodem dětí se ale situace změnila. Nechci na ně přenášet svoje děsy. I když jim asi přijde divné, proč maminka s nastartováním motorů letadla zezelená, přestane mluvit a na rozličné dotazy (například "Na co je ten čudlík?") odpovídá jen "Hm" a předstírá, že spí.
První let s dětmi trval necelé 3 hodiny. Děti byly malé a proto má příprava spočívala především v překotném balení rozličných věcí, abych je pak opět rozbalovala a třídila, protože naše zavazadla překračovala několikanásobně váhový limit. Z věcí "aby nám nic nechybělo" a "co když to budeme potřebovat" jsme použili necelou třetinu zabalených nezbytností. Pak už stačila jen klasická placatka rumu. Byli jsme ve stresu, nevěděli jsme, jak děti let zvládnou. Valerie hned při vzletu usnula a probudila se po přistání. Jindra studoval letadlo, sklápěl pořád dokola stoleček a koukal z okýnka. Já jsem klasicky drtila područky sedadla, které podle mě museli po přistání vyměnit a každé dvě minuty jsem koukala na hodinky, jestli už tam budeme.
Když jsme po roce plánovali další dovolenou, chválila jsem svého muže, jak skvěle minule zvládl let se dvěma dětma. Až tehdy mi řekl, že jsem byla děsně vožralá a otravná už při odbavování kufrů.
A tak jsem se rozhodla, že se musím svého strachu zbavit, protože můj sen je se podívat do Jižní Ameriky. A Severní Ameriky. A do Austrálie..... Ale o tom až příště :-)

PS: Fotka je z reálného letadla ve Vietnamu z roku 2018, které opravdu vzlítlo i přistálo. Podle mě bylo tak ze 70. let a bylo mi jasné, že pokud se po cestě nerozpadne, bude to náhoda.

Druhý díl zde.
Třetí díl zde.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rady, jak se nebát létat letadlem

Když někomu řeknete, že se bojíte lítat letadlem, rozdělí se ostatní lidé na dva tábory. 
První vám budou říkat: "Vždyť to nic není!" "Je to bezpečnější než jezdit autem!" "Je to bezvadný koukat na svět z výšky!" "Je to super, protože to ušetří spoustu času!" "Jen se uvolni a užívej si to." "Prosim tě!" (následují zvednuté oči v sloup) "To si zvykneš."
Pro první skupinu mám tento vzkaz: Mám z lítání hrůzu a celou dobu vím, že letadlo spadne. Jen není úplně jasný, kdy přesně. Mám závrať. NIKDY!!! si na to nezvyknu a už vůbec si nebudu lítání užívat, ani kdyby mě nadopovali drogama a do letadla odnesli v komatu nebo mě přepravovali letadlem zpopelněnou. Až budete bezmocně v panice padat v letadle několik (desítek) vteřin k zemi, tak si vzpomeňte, jak je to bezpečnější než jezdit autem.
Druzí vám budou říkat: "No ty vole já se divim, že vůbec někam letíš!" "Já nikam nelítá…
Krásné a klidné vánoce
U nás začali tím, že se Valerie vztekala, že nechce vstávat z postele. Když jsme jí řekli, ať si teda ještě leží, tak se pro změnu vztekala, že už nechce ležet. Dále se vztekala u oblékání (na její "TY mi pomůžeš s oblíkanim!" se jí nedostalo odezvy).
Při snídani Valerie rozlila čaj po celém stole.
Dopoledne byla v plánu jízda do centra, děti půjdou s babičkou do divadýlka a já na pravidelný sraz s divadelníkama v 11.00 u Orloje. Při oblékání bund se děti rozčilovaly a fňukaly, že jim nejdou zapnout bundy.
U Orloje jsem čekala jen já, naštěstí mě prozřetelnost varovala a já ukecala Michala, ať jede se mnou, tak jsme šli nakonec spolu na svařáka a punč.
Děti šly s babičkou po divadle na výstavu betlémů, Jindra nedával pozor a spadl z lavičky, opět si narazil záda. Zatím ale prý ho to bolí jen když skáče, tak uvidíme.
Cestou domů (v půl druhé) fňukání ve vlaku, že mají hlad (snědli kolem poledne každý obloženou housku a banán).
Doma opět vztekání Valerie…