Běžný den v karanténě. S dětmi. Díl druhý.

V době uzavření škol musím při práci zvládnout kromě vaření i funkci učitelky ve škole, učitelky ve školce, kuchařky a víc než kdy jindy i uklízečky. Je super, že ušetřím denně dvě hodiny času, který trávím na cestě do a z práce. Ty ušetřené dvě hodiny ale nakonec trávím stejně prací kombinovanou s učitelskou profesí. 

Upřímně - úplně nechápu ty obdivné komentáře k učitelům. Úkoly do školy každá ze tří učitelek posílá jiným způsobem (mailem, přes "Bakaláře" nebo přes speciální systém na úkoly), jedna v noci, druhá ráno i večer a třetí odpoledne, a navíc v množství, které přesahuje běžně probíranou látku ve škola zhruba 3x. Je mi jasné, že se domluvily a dělají to nám, rodičům, naschvál, jako pomstu za všechna ta léta stížností, kdy pro někoho dávají úkolů moc a pro jiného málo, někdo je považuje za moc laxní a jiní se na ně zlobí, že zvýšili hlas na jejich dítě, když je poslalo do háje (ve vyšších ročnících i do prdele). Učitelka během výuky nevaří, nepere a nevěší prádlo, nedělá dětem svačiny a oběd, nesnaží se vymyslet reklamní strategii a neodpovídá na 50 e-mailů denně! A to máme ještě štěstí, že Jindra chodí do druhé třídy, protože z vyšších ročníků už si z matematiky pamatuji jen násobilku a trojčlenku, z češtiny bych si možná vzpomněla na vyjmenovaná slova, ale fyzika a chemie? To bych se nejdřív musela naučit já a pak bych to mohla vysvětlit dítěti.

Zhruba hodinu až dvě denně mají děti vyučování přes internet. Je to super, protože neustále nefunguje tablet nebo blbne připojení na internet, něco jsme zapomněli vytisknout a podobně, takže zmateně běháme po bytě a snažíme se vše zprovoznit, dotisknout a najít, zatímco Jindra nervózně pokřikuje: "Už je devět, už je devět, už to běží!", což nám, přiznejme si, na klidu nepřidává. Zkrátka při online vyučování se zabaví celá rodina.

Je dobré, že Jindra zvládá většinu zadaných úkolů vypracovávat sám, kromě těch ve stylu "Co tě napadne když...", "Jak by taky mohl příběh skončit?" nebo "Jak je vhodné trávit volný čas, diskutujte a obhajte svůj názor.". To je asi polovina toho co dělají v češtině.

Valerie je ale jiný případ. Ta hned po probuzení začne povídat a přestane až když večer usne. Ne když usíná, ale až když opravdu usne. Valerii si s mým mužem z tohoto důvodu přeposíláme z obýváku (kde pracuji bohužel já) do pracovny (kde si v klidu za zavřenými dveřmi pracuje můj muž) a zase zpět. Po několika dnech "tohle nechci dělat a tohle taky nechci dělat" se mi podařilo jí přesvědčit, že chce vypracovávat úkoly ze sešitu pro předškoláky. Co se mi ovšem nepodařilo je, dát jí jasně najevo, že mi obrázek má ukazovat až bude opravdu celý hotový a ne pokaždé, když nakreslí každou jednotlivou čárku. Což je s její rychlostí zhruba každou minutu až dvě.

Sešit pro předškoláky vydržel dámy a pánové dva dny. Ano, ta stejná Valerie, které trvá ráno třičtvrtě hodiny, než se převlíkne z pyžama a vyčistí si zuby, která si půl hodiny obouvá boty a která je schopná jíst oběd hodinu a půl, vyplnila padesátistránkovou knihu úkolů za dvě dopoledne. Mám plán jí zítra nechat vyzkoušet si veškeré oblečení ze skříně a vyřadit to, které je jí malé, ale trochu se obávám, že za mnou přijde zvlášť s každou ponožkou a bude mi ukazovat, jak je krásná. 

Kromě toho mají také děti hlad. Pořád. Podle mě jedí z nudy. Nemají co dělat, tak si řeknou, že budou třeba jíst. Takže k domácímu vyučování a práci ještě musíme připravovat svačinky, obědy a večeře. A zejména svačinky. Hodně svačinek. Z tohoto důvodu se u nás podstatně zvýšila spotřeba jogurtů, které jsme přesunuli na dolní polici v ledničce.

Poslední kapitola je pak úklid. Je to opravdu dost rozdíl, jestli si vaše děti myjí doma ruce jen 3x denně nebo 10x denně, když jsou doma celý den. Dvě děti. A manžel. A taky neustále chodí na záchod. A když k tomu ještě máte zahradu, kde se podle mě všichni každý den zahrabou na pár minut do kompostu, takže když přijdou dovnitř, tak nepoznáte, jestli si zuli boty nebo ne a hlínu nacházíte i v čaji. Buď se musíte zbláznit nebo si začnete dávat každý večer skleničku vína. Nebo lahev.

Dnes mi můj muž oznámil, že bude zřejmě od příštího týdne jezdit do práce, školy a školky otevřou za měsíc, takže si jdu asi shánět pevný provaz.

https://zivotmatky.blogspot.com/2020/04/bezny-den-v-karantene.html