Ze života matky

10 důvodů proč mít děti 1) Nikdy už se nebudete nudit. Ani ve dne, ani v noci, ani na dovolené. 2) Naučíte se trpělivosti, schopnosti vyjednávat a pěkně nahlas křičet. 3) Už nikdy nezaspíte. Ani kdybyste moc a moc chtěli. 4) Váš život bude plný překvapení. A někdy dokonce i příjemných. 5) Naučíte se bravurně a hbitě improvizovat, protože nikdy nebude nic podle plánu. 6) Konečně najdete parťáka na blbnutí. V horším případě najde parťáka na blbnutí váš partner a vy se můžete těšit na infarktové stavy. 7) Je v pohodě, že jste přibrala, protože jste "po dětech". 8) Můžete si je odepsat z daní. 9) Konečně se vás přestanou ptát, kdy už budete mít děti. 10) Jsou to vaši miláčkové. Opakujte si to pořád dokola, až vám shodí notebook ze stolku, poškrábou novou kuchyňskou linku nebo poblijou záda.

Dítě - malý Chuck Norris Děti mě nikdy nepřestávají překvapovat tím, co dokáží. Mnoho z těch věcí je obestřeno záhadným mysteriem. Tak například: dostanou-li k snídani každý rohlík s marmeládou, uklidím po nich drobky o váze velkého pecnu chleba a stůl, židle, zdi a přilehlé okolí (i podlaha) vypadají jak po zásahu marmeládového Vetřelce, včetně v koutě se krčícího zaslizeného zámotku (dětí) cokoli se dětem líbí (i věci vyhozené v koši), zmizí to v nestřeženém okamžiku z povrchu země. Po čase jsme zjistili, že většina věcí se najde u Valerie v pokoji. musím se s těmito tvory naučit komunikovat mimosmyslově, protože pokaždé, když (několikrát po sobě) řeknu, ať si Jindra připraví oblečení na druhý den - kromě kalhot, zaručeně si připraví pouze kalhoty vždy nějak záhadně vycítí, že se blíží dovolená, oslava nebo aspoň víkend na horách a zaručeně onemocní nějakou tajemnou a vysoce nakažlivou nemocí dělají všechno naopak - když jim řeknete, ať ty ozdoby na stromek nesou opatrně, t...

Vánoční svátky jsou u konce Konečně jsou za námi Vánoce - svátky klidu a pohody (v televizních reklamách), a také Silvestr - den boje milovníků ohňostrojů s milovníky pejsků a dalších zvířátek, který každoročně eskaluje sérií internetových vtipů o tom, kam si má kdo strčit rachejtli, případně psa. Máme za sebou rodinné návštěvy plné společenské konverzace o zdraví, počasí a kdo měl doma větší zásobu alkoholu, tak i o politice. Cukroví už má snědeno i ten, komu vydrželo do Vánoc. Stromky jsou odstrojeny, konečně nám i v Praze trochu nasněžilo a silničáři jsou tu, jako každý rok, opětovně zaskočeni. Do nového roku si spousta z nás dala předsevzetí, která budeme v následujících týdnech a měsících postupně revidovat či odkládat na neurčito. Zatím jsou tělocvičny a fitka plná, permanentky za zvýhodněné ceny začneme rozprodávat až během března.  Protože jsem zjistila, že se po vánocích nevejdu do bot (ano, čtete dobře, ztloustly mi i prsty na nohou), rozhodla jsem se poprvé...

Ještě, že je máme... Člověk se na všechno musí dívat pozitivně. A tak musím přiznat, že děti ze mě opravdu udělaly lepšího člověka: už první měsíc po narození prvního dítěte jsem zjistila, že dokážu dlouhodobě fungovat při pouhých 4 hodinách přerušovaného spánku denně vytříbily mé organizační schopnosti (např. jak vyzvednout jedno dítě z kroužku v jedné čtvrti a druhé ve stejný čas vyzvedávat ze školky ve druhé čtvrti a vézt ho na jeho kroužek do sousedního města) prohloubily mou trpělivost až tam, kde jsem vůbec netušila, že se může dostat (např. když hrajeme s dětma domino a Vája si uprostřed hry začne najednou hrát s legem nebo když už potřetí říkám, že je jídlo na stole a jdeme jíst a Jindra se mně zeptá "Co?") naučily mě dělat 6 věcí najednou (např. telefonovat, nalívat jednomu dítěti pití, obdivovat druhému dítěti obrázek, vařit, přemýšlet u toho, kam jsem si položila telefon, jestli stihnu ještě vyprat, zda jsem to jídlo už osolila... a utěšovat dítě, kterému...

Auto Dnešní článek musím doplnit fotografiemi, abyste mi uvěřili, že si nevymýšlím. Včera jsem opravdu nutně potřebovala auto. Jakmile se můj muž dozvěděl, že má přijet hlídat děti moje mamka, rozhodl se odjet na večerní lyžování. Mým autem. Nechal mi tu ale k dispozici svojí vytůněnou limuzínu z roku 1996, která v zatáčkách a při přejetí sebemenší nerovnosti podezřele vrže a škroupe a čekám, která součástka kdy upadne. Dostala jsem tyto pokyny aneb návody k obsluze: "Já ti nainstaluju do telefonu rozmrazovač, haha. Pak ale musíš vytáhnout z kufru kabel." - v překladu: nainstaluju ti do telefonu aplikaci na vzdálené zapnutí zásuvky, do které je zapojeno topení, které vyhřeje auto. Odmítla jsem vytahovat kabely z kufru, takže mi muž tuto vychytávku odpojil, čehož jsem pak litovala. Do limuzíny totiž někudy teče (určitě podlahou prorezlou na několika místech skrz na skrz a také zpuchřelým těsněním) a tak se auto zamlžuje. Takže když mrzne, tak musíte odškrabávat okn...

Co z nich vyroste? Pokud máte pocit, že to s celou civilizací jde z kopce a lidi jsou psycho, vzpomeňte si, co do nás od malička valili. Pohádky. No ano. Jen namátkově: 1) O červené Karkulce - malá holčička nese sama dárečky přes les k babičce, cestou jí pozoruje úchylnej vlk, kterej obě sežere (vcelku). Kolemjdoucí myslivec rozřízne nožem spícímu vlkovi břicho (aniž by se vlk probudil), vyskočí živá babička i holčička. Do vlka zašijí kameny a vlk ve stylu "a všechno dobře dopadne" dopadne na dno studny, kde se utopí. Tato pohádka nás učí, abychom brutálně zmasakrovali všechny, kteří nám ublíží. 2) Perníková chaloupka - rodiče se rozhodnou zbavit dětí tím, že je zavedou do lesa a tam je nechají (protože jsou chudí a nemají co jíst). Děti najdou v lese chaloupku, kde babě kradou ze střechy perník. Ta je asi dost mrštná, protože je obě chytí a zavře. Děti babu strčí do (evidentně obří) pece a nechají jí shořet. Najednou trefí domů, kde je chudí a vyhladovělí rodiče rá...

Dámské večery Každý den si říkám, že dnes už půjdu ale opravdu brzy spát (ne jako vždycky ve čtvrt na dvanáct v noci), abych dětem druhý den intelektuálně stačila a neploužila se jako mátoha. Večer jsou děti v postýlkách a po osmé si pouštíme film. Děti průběžně vylejzají z pokojíků se vyčůrat, napít, pomazlit nebo že zapomněli úkol do školy, přičemž se snažíme zastavit film tak, aby nebyla vidět milostná scéna, rozstřílená střeva nebo mimozemská příšera s ošklivě rozevřenou tlamou. Proto taky film nedokoukáme v půl desáte, ale v půl jedenácté. Můj muž si dojde na záchod, vyčistí si zuby a jde spát. My, ženy, to ale máme poněkud složitější. Před odchodem do postele totiž například: 1) seberu drobky z gauče a vyhodím pytlík od brambůrků a prázdnou láhev od vína 2) posbírám sem a tam zapomenuté nádobí, dám ho do myčky a tu pak nastavím na noční mytí 3) když už jsem v kuchyni, utřu kuchyňskou linku a zaliju kytku na lednici 4) dojdu si na záchod 5) když už jsem na záchod...