Vánoční svátky jsou u konce

Konečně jsou za námi Vánoce - svátky klidu a pohody (v televizních reklamách), a také Silvestr - den boje milovníků ohňostrojů s milovníky pejsků a dalších zvířátek, který každoročně eskaluje sérií internetových vtipů o tom, kam si má kdo strčit rachejtli, případně psa.

Máme za sebou rodinné návštěvy plné společenské konverzace o zdraví, počasí a kdo měl doma větší zásobu alkoholu, tak i o politice. Cukroví už má snědeno i ten, komu vydrželo do Vánoc. Stromky jsou odstrojeny, konečně nám i v Praze trochu nasněžilo a silničáři jsou tu, jako každý rok, opětovně zaskočeni.

Do nového roku si spousta z nás dala předsevzetí, která budeme v následujících týdnech a měsících postupně revidovat či odkládat na neurčito. Zatím jsou tělocvičny a fitka plná, permanentky za zvýhodněné ceny začneme rozprodávat až během března. 

Protože jsem zjistila, že se po vánocích nevejdu do bot (ano, čtete dobře, ztloustly mi i prsty na nohou), rozhodla jsem se poprvé v životě začít dobrovolně cvičit. Můj první pokus ovšem dopadl málem trvalou invaliditou a tak jsem to vzdala do té doby, dokud bez problémů projdu dveřmi.

Komu neonemocněly děti přes Vánoce (jako nám), onemocněly mu pravděpodobně nyní (jako opět nám). Jak ráda bych se přidala k rodičům, kteří si mohli oddychnout při předání ratolestí do škol a školek. Přiznejme si - ano, milujeme je, ale někdy... je jich prostě už příliš.

Do nového roku 2019 vám kromě zdraví přeju hodné děti (ale takové neexistují), hodně, hodně trpělivosti (té nikdy není dost) a ať si vyšetříte také nějaký čas pro sebe (a tím nemyslím těch 10 vteřin na záchodě, než děti zjistí, kde jste). 

PS: Fotka z Masarykova nádraží naznačuje, že někdo bere konec Vánoc poměrně dost razantně.