Vánoce 2020

Letošní Vánoce opravdu stály za to. Už den před Štědrým dnem mi nebylo úplně dobře. Byl to ještě ke všemu můj den pracovní, děti doma a můj muž měl dovolenou. Celé odpoledne ale trávil vyzvedáváním cukroví a dárků u prarodičů a dokonce skončil se psem jeho rodičů u veterináře, protože ho den předtím porazilo auto a zašitá noha mu do druhého dne natekla. Z posledních sil jsem připravila vývar na polévku a nakrájela zeleninu na salát. Do noci jsme ještě balili s mužem dárky a pak se je snažili někam schovat, načež jsem upadla do komatu.

24. 12. jsem strávila skoro celý den v posteli s bolavou hlavou a rýmou, abych si na večer pořádně odpočinula. Což by se mi i povedlo, kdyby za mnou neustále nechodily děti. Tatínek totiž dostal za úkol připravit vánočku - nasypat ingredience do domácí pekárny, zapnout čudlík a pak těsto vyndat do formy na vánočku a dát do trouby. Do toho ještě musel dodělat salát - přidat vajíčka a majonézu. A tak neměl dopoledne vůbec čas.  

V půl jedné se mě přišly děti zeptat, co bude k obědu. V jednu hodinu se mě přišel zeptat můj muž co bude k obědu. Řekla jsem mu, že vzhledem k tomu, že jel den předtím nakupovat on, tak vůbec netuším. Vypadal dost zmateně. Přehrála jsem si v hlavě co asi tak máme doma a navrhla česnečku. Tatínek byl opět zaměstnán a za mnou opět přišly děti. Hlava mě rozbolela ještě víc. Obvolala jsem prarodiče, že to zítra na rodinný sraz úplně nevidím a domluvili jsme se až na neděli.

Po česnečce byl můj muž unaven, takže si dáchnul na gauči. Děti už jsem vyhodila z ložnice, že si opravdu potřebuju na chvíli odpočinout. Když jsem za půl hodiny začala sladce snít, přiřítily se děti nadšeně s tím, že vánočka začíná přetékat z formy. To už bylo půl čtvrté. Můj muž stále ležel na gauči a já věděla, že pokud nechceme mít štědrovečerní večeři až 25. prosince, musím vstát. 

Nadopovala jsem se vitamínama a začala jednat - děti s manželem dostali za úkol obalit kapra, zatímco jsem se snažila v koupelně ze sebe udělat člověka. Připravili jsme cukroví na tác, Jindrovi jsem řekla, ať si jde převlíknout na koleni roztrhlé kalhoty (což byl trochu problém, vzhledem k tomu, že má takto upravené v podstatě všechny), s Valerií jsme vybraly hezké šaty a i já si vzala na sebe "blejskavý" tričko. Můj muž zatím obíral kousky kapra do polévky. 

V půl šesté už jsem byla trochu nervózní. Šlehání šlehačky předcházela dětská roztržka o tom, kdo bude stát na židličce, čí je ta židlička a kdo bude šlehat. Z nadšení nás vytrhl mixér, který začal vydávat divné zvuky a vysypala se z něj rez do smetany v míse. Ještě, že jsem tam nalila jen půl kelímku. Děti dostaly metlu a střídaly se v ručním šlehání. Docela jim to šlo, ale opět se začalo schylovat k tomu, že štědrovečerní večeře bude spíš snídaní. Můj muž nakonec bystře zareagoval, donesl vrtačku, do které zapojil metlu z exlého mixéru. Takto se mu podařilo vytvořit jakousi šlehačku a po rychlém osmažení kapra jsme mohli zasednout k večeři. 

Nevím, jestli měly děti v půl sedmé už takový hlad nebo se těšily na Ježíška, ale do půl hodiny měla dojedeno i Valerie, která si obvykle za stejnou dobu 2x kousne do chleba a mezitím jde ještě na záchod. Rychle jsme se ustrojili a šli vyhodit papíry a plasty do kontejnerů. Můj muž se vždycky doma zdrží a rychle nanosí dárky pod stromek. Když jsme na něj tentokrát čekali, tak Jindra prohlásil, že tam ty dárky určitě dává on, protože je tam děsně dlouho. 

Kontejnery už byly tou dobou samozřejmě plné ježíškovských obalů, nicméně se nám tam podařilo náš náklad nacpat. Naše další zastávka u malého svítícího betlémku, který vždy připravují nedalecí sousedi se příliš nevyvedla, protože bylo už dost pozdě a byl zhasnutý. Posvítili jsme si tedy rychle na postavičky mobilem. Musím uznat, že takto ve mě příliš vánoční atmosféru nezažehly, vypadaly spíš trochu jako z hororu. 

Letos jsem si nevypnula zvonění na telefonu, takže se nám podařilo přehrát cinkání zvonečku na pohodu. Co se týče dárků, tak přidávám seznam letošních errorů:

• Jindra dostal knihu, kterou už předtím dostal od druhé babičky
• Jindra dostal malé lego z Alberta, které taky už dostal od druhé babičky
• Já a můj muž jsme dostali každý elektrický zubní kartáček. Tedy ještě jiný než jsem nám kupovala já spolu se dvěma sadami náhradních hlavic. Abychom pak zjistili, že v každém balení oněch elektrických kartáčků "navíc" jsou kartáčky dva. Takže máme 5 elektrických zubních kartáčků. A spoustu náhradních hlavic. Plus další dva elektrické kartáčky mají děti.
• Valinka dostala růžový příčesek na sponce, která se hned ulomila. Můj muž prohlásil, že to slepit nepůjde a mám to přišít. Nakonec sponku přišil on, růžovou nití a je z toho spousta rozverných fotek.
• Dostala jsem elektrický odžmolkovač. Stejný jaký nám už 5 let leží ve skříni.
• Dostala jsem malý šicí strojek do ruky, který, když se hodně snažíte, ušije 10 cm pruh a z toho se 7 cm hned vypáře.

V neděli začne asi opět platit zákaz sdružování osob, takže naše rodinná vánoční párty přechází tímto do ilegality...