Má první lekce aqua aerobiku

Kamarádka mě pozvala na lekci aqua aerobiku. Po minutě ticha a mém následném hurónském smíchu jsem pochopila, že to myslí vážně. Je po operaci kolene a tohle je jeden z mála způsobů, jak může cvičit. Chápu, že se jí nechtělo jít samotné. Přeci jen všichni víme, jakou má aqua aerobik pověst, všichni jsme se jako mladí puberťáci hopsajícím babkám v bazénu smáli. Vzhledem k tomu, že se svým věkem pomalu začínám přibližovat věku hopsajících babek, zželelo se mi jí a vyrazila jsem s ní.

Domluvily jsme se, že tentokrát bude řídit ona, i když mě přesvědčovala, že v noci špatně vidí. Zažily jsme si na úzké silnici díky tomu spoustu adrenalinu. Pokaždé, když jsme potkaly auto, tak jsem hlídala, jestli nezklouzáváme pravou částí auta do příkopu, zatímco kamarádka přibrzdila na 10 km/h a křičela: "To nedáme to nedáme!". Když jsme pak potkaly dodávku, zastavila úplně, zavřely jsme obě oči a křičely: "Neeeeeeee!", čímž jsme se autu bez problémů vyhnuly.

Musím říct, že v Říčanech mají super středisko - restauraci s barem, kino a bazén v jednom. Parkoviště u toho je sice malé, ale nakonec se nám podařilo na poněkolikáté docela slušně zastavit podél cesty, jen 20 cm od kraje chodníku.

Ve sprchách jsem se snažila moc nerozhlížet, přeci jen nejsem na svou fyzickou budoucnost ještě plně připravena a když se nedívám několik dní do zrcadla, mnohdy se cítím na dvacet let. Nebudu ale zastírat, že být někde nejmladší a nejštíhlejší zvedne člověku sebevědomí.

Při čekání na lekci jsem zjistila, že se kolem bazénu chodí do sauny. A je zajímavé, že tam zrovna chodili samí pánové. Náhoda? Nemyslím si. Normální úchylové na starší tlusťošky.

A pak už se šlo na věc. Všechny jsme se nahrnuly do bazénu, čímž jsme zvýšily jeho hladinu zhruba o metr a způsobily obří vlnu, kterou skromný kanálek vedle bazénu nebyl schopen pohltit. Paní cvičitelka se snažila nás namotivovat co to šlo. Zřejmě si neuvědomila, že ona rychle a vesele hopsat může, když je venku. Nám ostatním to však odpor vody, tuku a kloubní potíže nedovolovali. Celou dobu jsem bojovala s tím, že nejsem schopná dosáhnout při cvičení tempa písně kapely Nirvana, kterou nám paní cvičitelka pouštěla, a hopsám úplně mimo rytmus, s čímž jsem se doteď nedokázala při svém hudebním sluchu smířit.

Po pěti minutách jsem cítila, že se potím a nejsem sama. Následně jsem koukala každé tři minuty na hodiny, zda už to konečně nekončí.

Cvičitelka měla ale v rukávu ještě jeden trik: "A teď se nedotýkejte vůbec dna bazénu! Hop nohy dopředu, hop nohy od sebe!" Jako vážně? Zůstala jsem chvíli konsternovaně stát, zatímco dámy kolem mě se rozdělily na dvě skupiny - jedna se nenechala rozhodit a stále lehce rukama čechrala hladinu, zatímco se snažila nadzdvihnout alespoň jednu nohu a ta druhá máchala zběsile rukama a nohama s hlavou těsně nad hladinou. Po chvíli jsem se přidala ke druhé skupině, zatímco má kamarádka prohlásila, že tohle dělat se svýma kolenama nemůže, ale tvářila se, že cvičí přesně podle návodu. Poté, co jsem si lokla propocené vody jsem zjistila, že dokážu taky docela dobře kamuflovat.

To, že na nás u recepce za prosklenou stěnou civí dva týpci, kteří se nám už nevím jak dlouho smějí jsem si naštěstí všimla až na konci lekce.

Hodina skončila, všechny jsme se vybelhaly z bazénu, voda opět o metr klesla a my se vydaly do páry, ze které jsme byly po pěti minutách slovně vyhozeny, protože si tam kamarádka kuřačka dovolila 3x odkašlat, což způsobilo paniku. A to ještě nebyl na vzestupu koronavirus.

Abych to shrnula: to, že na lekci aqua aerobiku budeme s kamarádkou patřit mezi nejmladší a nejštíhlejší jsem čekala. To, že se zapotím i pod vodou a nalokám zpocené vody už ne. Jsem zvědavá, na co mě vytáhne příště.

PS: Fotka je ilustrační, z estetických důvodů jsem v bazénu nefotila. Kdybyste někdo sháněl lyže pro nejmenší 78 cm  s botama 18 cm, tak jsou k dispozici :-)