Malinová zavařenina

Malinovou zavařeninu už nikdy, NIKDY, ale OPRAVDU NIKDY nedělám! Báječný nápad ozvláštnit spižní skříň a vánoční cukroví malinovou marmeládou se změnil v podstatě v boj o život.

1. Přijedu na samosběr malin. Naštěstí už nebylo takový vedro jako předešlý den, jenom 26 stupňů Celsia. Dokonce občas přeběhl přes oblohu i mráček a tak jsem se za dvě hodiny sbírání stihla jen drobně opotit.
2. Při placení nasbíraných malin mi oznámil jakýsi studentík za kasou, že jestli chci maliny na marmeládu, tak si je můžu, za stejnou cenu jako jsem je dvě hodiny v potu tváře sbírala, zakoupit i u nich, protože jim je z obchodu vrátili lehce pomačkané a tedy připravené na zpracování. Měla jsem sto chutí přeskočit stolek a omlátit mu váhu o hlavu. Místo toho jsem mu se skřípěním zubů poděkovala a nasupeně odkráčela do auta.
3. Po příjezdu domů jsem maliny propláchla, dala do hrnce a začala zahušťovat želírovacím cukrem. Nepřečetla jsem si ovšem na krabici tučně zvýrazněné písmo, které hlásalo, že se má ovoce odvážit v přesně daném poměru a množství se nemá dělat z dvojité dávky. Po půl hodině míchání mi bylo jasné, že hmota jentak nezhoustne. Vyndala jsem poslední naději - malý balíček jakéhosi Gelfixu, který ze šťávy udělal alespoň trochu hustší šťávu.
4. Dala jsem se na pasírování přes sítko, jako to dělám u ostružin. Jedna věc, kterou jsem do té doby netušila, je na malinách zajímavá: maliny obsahují totiž daleko menší zrníčka, takže asi polovina jich přes běžné kovové sítko v klídku projde.
5. Na mě si zrníčka nepřijdou! Vytahuji rychle sítko na čaj a leju do něj první naběračku. Sítko se okamžitě ucpává a neteče skrz něj vůbec nic.
6. Vzpomínám si na tátovu radu, a to, že se pasíruje přes plátýnko. Přes něj zrnička neprojdou! Utíkám pro dětskou plenu, kterou na rychlo zbavuji chloupků lepícím válečkem.
7. Pleny, které doma máme mi naši schovávali ještě po mě, když jsem byla malá a tak se plena po chvilce pasírování protrhne a zrníčka se vysypou přímo do nádoby, kde je už marmeláda bez zrníček.
8. Vytahávám naštvaně další nádobu a vracím se potupně ke kovovému sítku. V tu chvíli už se kuchyně proměňuje pomalu ve scénu katastrofického filmu. Červené fleky po celé kuchyňské lince, dlaždičkách, na triku, na zemi, dvě zašpiněná sítka, roztržená plena s vyhřezlou červenou hmotou podivné konzistence, hrnec, vařečka, plotna, vše vypadá jak po zásahu maniaka vraždícího motorovou pilou. 
9. Kašlu na to, tak prostě budou v marmeládě malá semínka. 
10. Než stihnu marmeládu propasírovat, tak mi v misce vždy trochu ztuhne a těžko se pak přelívá do skleniček. Při posledním přelívání se mi napůl ztuhlá hmota o velikosti dvou polévkových lžic vysype na (do té doby čistou) sukni a z té na podlahu.
11. Sklenice naplněny a otočeny dnem vzhůru. Zhruba hodinu uklízím vzniklý bordel.
12. Po ztuhnutí zjišťuju, že tři sklenice se mi "nezacvakly" a musím tedy vyndat další hrnec a marmelády zavařit.
13. Volá kamarádka, že má depku a tak házím oblečení do pračky a ráda se nechávám pozvat na rychlou sklenku vína, po které mi ani nevadí, že mám malinovou marmeládu na loktu. Vlastně mě zachránila od psychického kolapsu.
14. Po návratu zjišťuju, že jedna sklenice, zrovna určená jako dárek, se mi stále "nezacvakla".
15. Dávám prádlo na sušák a jdu dělat zlatou a jedinečnou, báječně rychlou a jednoduchou ostružinovou marmeládu.
16. Z této pomalu celodenní práce je prosím 5, ano, čtete dobře, celých 5 sklenic malinové marmelády. Na fotce si můžete všimnout, jak u té jedné - mrchy - zůstalo vypouknuté víčko.