Přeskočit na hlavní obsah

Výlet s dětmi


Když jsou děti malé, jen spí, křičí, pijou mlíko a kadí do plíny a vy už se těšíte, až vyrostou a budete s nimi moct vyrazit někam na výlet nebo akci pro děti.

Pak děti vyrostou a vy tiše vzpomínáte jaká to byla pohoda "jenom" dítě uspávat, krmit a přebalovat pořád dokola. Protože jakmile se naučí mluvit (křičet, kňourat, odmlouvat a dohadovat se) a chodit (utíkat a padat) nabyde váš výlet, ba i život, nových rozměrů.

Pokud se chystáte na výlet s miminkem, jediná věc, která vás zajímá je, zda lze plánovanou trasu projet s kočárkem.

U větších dětí musíte brát v úvahu daleko víc věcí:

  • jestli je výlet vhodný pro děti, nebo zda tam děti vůbec pustí. Jako nevhodné pro malé děti se ukázaly být například Kolektory, technopárty nebo nonstop.
  • zda jsou na kilometrové trase minimálně 3 místa, kde lze koupit občerstvení. Nebo si vezměte krosnu s jídlem a pitím
  • plánovaná dvouhodinová trasu vám zabere s dětmi celý den
  • pokud slíbíte dítěti na konci výletu zmrzlinu, uběhne ale tuto trasu asi za 15 minut
  • důležitá je motivace, když dítě ujde od auta na parkovišti 10 kroků, zhroutí se k zemi a kňourá, že už dál nemůže a bolí ho nožičky (Jindra ve věku 4 roky když zjistil, jaký ho čeká kopec)
  • děti nemají pud sebezáchovy. Proto, pokud s nimi vyrazíte, jako my, na Drábské světničky, doporučuji vzít s sebou pevné vodítko a uvázat ho dětem kolem pasu (pokyn "nelezte za zábradlí" bohužel nebyl opakovaně vyslyšen)
  • děti jsou v podstatě pořád nemocné, zejména pokud si cokoli naplánujete na konkrétní den, buďte si jisti, že večer předtím dostanou neznámou nemoc a pojedete na pohotovost
  • děti nezajímají výhledy, čistý vzduch ani křížová klenba u gotické kaple, ale kameny, klacky a potoky
  • děti vlastně ani moc nezajímá výlet, ten zajímá hlavně vás





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Strach z létání
Někteří lidé létají rádi. Užívají si výšku a podle mě i adrenalin z očekávání, kdy letadlo spadne. Dokonce jsou i lidé, kteří si dobrovolně dělají pilotní průkaz! Já k nim ale nepatřím.
Mám panickou hrůzu z létání v čemkoli. Moje láska k cestování a velikost naší planety mě ovšem občas donutí do letadla sednout. Odmítám lítat na dovolenou kratší než 14 dní, protože se moje psychika potřebuje před dalším letem zregenerovat a připravit na další trauma. Týden před plánovaným letem skoro nespím a nejím a na letiště se odvážím vstoupit jen po vypité placatce rumu. Sebemenší zachvění letadla mi způsobuje infarktové stavy, zatínám nehty do područek sedadla a modlím se k čemukoli. Dřív jsem navíc drtila ruku svému muži. S příchodem dětí se ale situace změnila. Nechci na ně přenášet svoje děsy. I když jim asi přijde divné, proč maminka s nastartováním motorů letadla zezelená, přestane mluvit a na rozličné dotazy (například "Na co je ten čudlík?") odpovídá jen "Hm…
Rady, jak se nebát létat letadlem

Když někomu řeknete, že se bojíte lítat letadlem, rozdělí se ostatní lidé na dva tábory. 
První vám budou říkat: "Vždyť to nic není!" "Je to bezpečnější než jezdit autem!" "Je to bezvadný koukat na svět z výšky!" "Je to super, protože to ušetří spoustu času!" "Jen se uvolni a užívej si to." "Prosim tě!" (následují zvednuté oči v sloup) "To si zvykneš."
Pro první skupinu mám tento vzkaz: Mám z lítání hrůzu a celou dobu vím, že letadlo spadne. Jen není úplně jasný, kdy přesně. Mám závrať. NIKDY!!! si na to nezvyknu a už vůbec si nebudu lítání užívat, ani kdyby mě nadopovali drogama a do letadla odnesli v komatu nebo mě přepravovali letadlem zpopelněnou. Až budete bezmocně v panice padat v letadle několik (desítek) vteřin k zemi, tak si vzpomeňte, jak je to bezpečnější než jezdit autem.
Druzí vám budou říkat: "No ty vole já se divim, že vůbec někam letíš!" "Já nikam nelítá…
Krásné a klidné vánoce
U nás začali tím, že se Valerie vztekala, že nechce vstávat z postele. Když jsme jí řekli, ať si teda ještě leží, tak se pro změnu vztekala, že už nechce ležet. Dále se vztekala u oblékání (na její "TY mi pomůžeš s oblíkanim!" se jí nedostalo odezvy).
Při snídani Valerie rozlila čaj po celém stole.
Dopoledne byla v plánu jízda do centra, děti půjdou s babičkou do divadýlka a já na pravidelný sraz s divadelníkama v 11.00 u Orloje. Při oblékání bund se děti rozčilovaly a fňukaly, že jim nejdou zapnout bundy.
U Orloje jsem čekala jen já, naštěstí mě prozřetelnost varovala a já ukecala Michala, ať jede se mnou, tak jsme šli nakonec spolu na svařáka a punč.
Děti šly s babičkou po divadle na výstavu betlémů, Jindra nedával pozor a spadl z lavičky, opět si narazil záda. Zatím ale prý ho to bolí jen když skáče, tak uvidíme.
Cestou domů (v půl druhé) fňukání ve vlaku, že mají hlad (snědli kolem poledne každý obloženou housku a banán).
Doma opět vztekání Valerie…