Přeskočit na hlavní obsah

Rady, jak se nebát létat letadlem

Když někomu řeknete, že se bojíte lítat letadlem, rozdělí se ostatní lidé na dva tábory. 

První vám budou říkat:
"Vždyť to nic není!"
"Je to bezpečnější než jezdit autem!"
"Je to bezvadný koukat na svět z výšky!"
"Je to super, protože to ušetří spoustu času!"
"Jen se uvolni a užívej si to."
"Prosim tě!" (následují zvednuté oči v sloup)
"To si zvykneš."

Pro první skupinu mám tento vzkaz: Mám z lítání hrůzu a celou dobu vím, že letadlo spadne. Jen není úplně jasný, kdy přesně. Mám závrať. NIKDY!!! si na to nezvyknu a už vůbec si nebudu lítání užívat, ani kdyby mě nadopovali drogama a do letadla odnesli v komatu nebo mě přepravovali letadlem zpopelněnou. Až budete bezmocně v panice padat v letadle několik (desítek) vteřin k zemi, tak si vzpomeňte, jak je to bezpečnější než jezdit autem.

Druzí vám budou říkat:
"No ty vole já se divim, že vůbec někam letíš!"
"Já nikam nelítám, je to děsný!"
"Jednou, když jsem letěl/a, tak mělo letadlo takovou turbulenci, až jsem myslela, že padáme!"
"Mě je v letadle vždycky blbě."
"Posledně jsem problila půlku z desetihodinovýho letu."
"A co děti? Jak to zvládnou? Ty budou asi dost nesnesitelný, co?"
"Viděla jsi poslední díl Leteckých katastrof?"
"Nebojíš se bombovejch útoků?"

Pro druhou skupinu mám vzkaz: Koukala jsem na dost dílů Leteckých katastrof, takže vím, že letadlo může spadnout kvůli jakýkoli blbině - například, když se ko-pilot uprdne, ze smradu v kabině omdlí hlavní pilot, přičemž rukou omylem vylije kafe na letecký manuál, z toho zpanikaří letuška a proskočí okýnkem v první třídě. Navíc v letadle zkratuje zářivka. Jediný přeživší je pak šváb, který chtěl tajně emigrovat v podvozku letadla. Ale nepotřebuju to slyšet den před mým plánovaným letem.

Fascinujou mě naše děti, které nic z toho neřeší, sednou do letadla, stejně jako třeba do vlaku nebo autobusu, přistanou a ještě se u toho smějou, jak pěkně to letadlo drncá.

Příště se dozvíte, co mě osobně pomohlo se vyrovnat s lítáním :-)

První díl zde.
Třetí díl zde.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Strach z létání
Někteří lidé létají rádi. Užívají si výšku a podle mě i adrenalin z očekávání, kdy letadlo spadne. Dokonce jsou i lidé, kteří si dobrovolně dělají pilotní průkaz! Já k nim ale nepatřím.
Mám panickou hrůzu z létání v čemkoli. Moje láska k cestování a velikost naší planety mě ovšem občas donutí do letadla sednout. Odmítám lítat na dovolenou kratší než 14 dní, protože se moje psychika potřebuje před dalším letem zregenerovat a připravit na další trauma. Týden před plánovaným letem skoro nespím a nejím a na letiště se odvážím vstoupit jen po vypité placatce rumu. Sebemenší zachvění letadla mi způsobuje infarktové stavy, zatínám nehty do područek sedadla a modlím se k čemukoli. Dřív jsem navíc drtila ruku svému muži. S příchodem dětí se ale situace změnila. Nechci na ně přenášet svoje děsy. I když jim asi přijde divné, proč maminka s nastartováním motorů letadla zezelená, přestane mluvit a na rozličné dotazy (například "Na co je ten čudlík?") odpovídá jen "Hm…
Krásné a klidné vánoce
U nás začali tím, že se Valerie vztekala, že nechce vstávat z postele. Když jsme jí řekli, ať si teda ještě leží, tak se pro změnu vztekala, že už nechce ležet. Dále se vztekala u oblékání (na její "TY mi pomůžeš s oblíkanim!" se jí nedostalo odezvy).
Při snídani Valerie rozlila čaj po celém stole.
Dopoledne byla v plánu jízda do centra, děti půjdou s babičkou do divadýlka a já na pravidelný sraz s divadelníkama v 11.00 u Orloje. Při oblékání bund se děti rozčilovaly a fňukaly, že jim nejdou zapnout bundy.
U Orloje jsem čekala jen já, naštěstí mě prozřetelnost varovala a já ukecala Michala, ať jede se mnou, tak jsme šli nakonec spolu na svařáka a punč.
Děti šly s babičkou po divadle na výstavu betlémů, Jindra nedával pozor a spadl z lavičky, opět si narazil záda. Zatím ale prý ho to bolí jen když skáče, tak uvidíme.
Cestou domů (v půl druhé) fňukání ve vlaku, že mají hlad (snědli kolem poledne každý obloženou housku a banán).
Doma opět vztekání Valerie…