Přeskočit na hlavní obsah
Příprava na prodloužený víkend

Když nemáte děti, příprava na víkend probíhá zhruba takto:

Při hledání hotelu, koukáte, do kdy má otevřeno bar a kde je nejbližší diskotéka nebo klub. 
Snídaně musí být aspoň do 10 hodin. 
Super je, když je tam vířivka.
Připojení na internet je nutnost, abyste se mohli v noci ožralý podívat, jaké je hlavní město Bolívie nebo kolik čůránek člověk vyčůrá za den (podle momentální diskuze).
Berete si s sebou minimálně dvě lahve vína, protože víte, že hotelový bar je drahý.
Vezete si na každý večer erotické prádlo.
Sbalíte si věci pro dva do jedné tašky, hodíte jí do kufru a jedete. 
Jedete s vidinou toho, že se možná ani za celý pobyt na pokoj nedostanete.
Domů se vracíte s brutální kocovinou.

Když máte děti, příprava na víkend probíhá zhruba takto:

Při hledání hotelu, koukáte, do kdy má otevřeno bar a jestli není v blízkosti diskotéka nebo klub.
Zároveň si zjistíte storno podmínky hotelu.
Snídaně musí být aspoň od 7 hodin.
Super je, když je tam herna pro děti, dětské židličky a venku hřiště.
Připojení na internet je nutnost, aby se děti mohly koukat na Peppa Pig.
Berete si s sebou flašku tvrdýho, abyste to přežili.
Erotické prádlo vám už dávno není a ke koupi ve větší velikosti jste se ještě nedostala. 
Týden dopředu si napíšete seznam věcí na dvě A4 a pochybujete, že se vejdou do kufru vašeho auta.
Při balení dva dny před odjezdem vám dojdou tašky.
Den před odjezdem dostane dítě číslo 1 antibiotika, ale storno už je 100% a tak jedete.
Vybalíte půlku věcí, abyste ušetřili místo v autě.
Zabalíte jednou tolik dalších věcí.
Jedete s vidinou toho, že strávíte kvůli nemoci pobyt na pokoji.
Vracíte se domů všichni nachcípaný, protože jste chytli chřipku od dítěte číslo 1.

Už jste četli...?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Strach z létání
Někteří lidé létají rádi. Užívají si výšku a podle mě i adrenalin z očekávání, kdy letadlo spadne. Dokonce jsou i lidé, kteří si dobrovolně dělají pilotní průkaz! Já k nim ale nepatřím.
Mám panickou hrůzu z létání v čemkoli. Moje láska k cestování a velikost naší planety mě ovšem občas donutí do letadla sednout. Odmítám lítat na dovolenou kratší než 14 dní, protože se moje psychika potřebuje před dalším letem zregenerovat a připravit na další trauma. Týden před plánovaným letem skoro nespím a nejím a na letiště se odvážím vstoupit jen po vypité placatce rumu. Sebemenší zachvění letadla mi způsobuje infarktové stavy, zatínám nehty do područek sedadla a modlím se k čemukoli. Dřív jsem navíc drtila ruku svému muži. S příchodem dětí se ale situace změnila. Nechci na ně přenášet svoje děsy. I když jim asi přijde divné, proč maminka s nastartováním motorů letadla zezelená, přestane mluvit a na rozličné dotazy (například "Na co je ten čudlík?") odpovídá jen "Hm…
Rady, jak se nebát létat letadlem

Když někomu řeknete, že se bojíte lítat letadlem, rozdělí se ostatní lidé na dva tábory. 
První vám budou říkat: "Vždyť to nic není!" "Je to bezpečnější než jezdit autem!" "Je to bezvadný koukat na svět z výšky!" "Je to super, protože to ušetří spoustu času!" "Jen se uvolni a užívej si to." "Prosim tě!" (následují zvednuté oči v sloup) "To si zvykneš."
Pro první skupinu mám tento vzkaz: Mám z lítání hrůzu a celou dobu vím, že letadlo spadne. Jen není úplně jasný, kdy přesně. Mám závrať. NIKDY!!! si na to nezvyknu a už vůbec si nebudu lítání užívat, ani kdyby mě nadopovali drogama a do letadla odnesli v komatu nebo mě přepravovali letadlem zpopelněnou. Až budete bezmocně v panice padat v letadle několik (desítek) vteřin k zemi, tak si vzpomeňte, jak je to bezpečnější než jezdit autem.
Druzí vám budou říkat: "No ty vole já se divim, že vůbec někam letíš!" "Já nikam nelítá…
Krásné a klidné vánoce
U nás začali tím, že se Valerie vztekala, že nechce vstávat z postele. Když jsme jí řekli, ať si teda ještě leží, tak se pro změnu vztekala, že už nechce ležet. Dále se vztekala u oblékání (na její "TY mi pomůžeš s oblíkanim!" se jí nedostalo odezvy).
Při snídani Valerie rozlila čaj po celém stole.
Dopoledne byla v plánu jízda do centra, děti půjdou s babičkou do divadýlka a já na pravidelný sraz s divadelníkama v 11.00 u Orloje. Při oblékání bund se děti rozčilovaly a fňukaly, že jim nejdou zapnout bundy.
U Orloje jsem čekala jen já, naštěstí mě prozřetelnost varovala a já ukecala Michala, ať jede se mnou, tak jsme šli nakonec spolu na svařáka a punč.
Děti šly s babičkou po divadle na výstavu betlémů, Jindra nedával pozor a spadl z lavičky, opět si narazil záda. Zatím ale prý ho to bolí jen když skáče, tak uvidíme.
Cestou domů (v půl druhé) fňukání ve vlaku, že mají hlad (snědli kolem poledne každý obloženou housku a banán).
Doma opět vztekání Valerie…