Krásný den s dětmi
Byla jsem osočena, že si pořád jenom stěžuju, tak jsem se rozhodla, že napíšu o dni, který jsem si s dětmi opravdu užila a byl super.
Ráno jsme vstali, Valerie se tentokrát jen maličko vztekala, že chce, abych jí odnesla do koupelny. Oblíkala se sice dlouho, zpívala si u toho a tancovala, ale nakonec se jí to podařilo. Je pravda, že má kašel a byla bych raději, kdyby se oblíkla dřív, ale neměla jsem čas to řešit, protože mi zatím Jindříšek donesl další várku rozbitých hraček a věcí, takže jsem si krásně procvičila mozkové závity přemýšlením, jak se mu to mohlo podařit rozbít a zda to půjde nějak opravit.
Na připravený kartáček na zuby si Valerie dala pořádně pasty, aby měla zoubky, tričko i umyvadlo pořádně vyčištěné.
Pošťuchování u snídaně neproběhlo, protože než se Valerie oblékla a vyčistila si zuby, už jsme si s Jindrou dávno hráli. Valerie byla zvědavá, jak si hrajeme, pořád za námi běhala a udělala krásnou drobkovou cestičku o šířce cca 1,5 metru od kuchyňského stolu ke stolku v obýváku.
V půl desáté děti vyzvedla babička a jela s nimi do Zemědělského muzea. Vrátili se ve 4 odpoledne. To byla nejlepší část dne, kdy jsem o dětech ani nevěděla a můžu si jen představovat, jak byly hrozně hodné.
Mezitím jsem doma pracovala a trochu jsem uklízela, aby až děti přijedou mohly zase řádit a udělat ten svůj klasický bordel, protože vím, že je to baví. Tak se také stalo.
Děti dostaly pozdní oběd, u kterého Jindra vylil trochu polévky, ale je super, že už to umí po sobě docela utřít. Pokapanou podlahu od stolu do koupelny jsem raději utřela já, což bylo bezva, protože jsem měla aspoň pořádně vytřeno. Ten den již podruhé.
Četla jsem dětem knížku. Valerie u toho ležela na koberci, takže mě ani moc nepřerušovala komentováním obrázků a opakováním celých vět, jen si pro sebe tiše pobrukovala.
Kolem vánoc jsou naštěstí v televizi pohádky, což je jediná věc, u které je doma ticho a klid.
No a pak už byl večer, děti trochu přetažené, ale k jídelnímu stolu se nám je nakonec nahnat podařilo. Fňukání že to či ono jednomu nebo druhému dítěti nechutná beru jako samozřejmost a nechává mě to celkem v klidu. Skvělé je, že Valerie opět snědla jen dvě sousta, takže jsem jí druhý den nemusela připravovat snídani.
Koupání a čtení večerní pohádky jsem pod záminkou, že musím ještě něco dodělat do práce předala tatínkovi, takže mě čekalo jen pomazlení, a to hned několikrát, jak děti na střídačku vylejzaly pod různýma záminkama z postýlek.
Byl to prostě báječný den, protože jsme ho všichni přežili, jen babička si namohla v Muzeu záda.