Přeskočit na hlavní obsah
Krásný den s dětmi
Byla jsem osočena, že si pořád jenom stěžuju, tak jsem se rozhodla, že napíšu o dni, který jsem si s dětmi opravdu užila a byl super.
Ráno jsme vstali, Valerie se tentokrát jen maličko vztekala, že chce, abych jí odnesla do koupelny. Oblíkala se sice dlouho, zpívala si u toho a tancovala, ale nakonec se jí to podařilo. Je pravda, že má kašel a byla bych raději, kdyby se oblíkla dřív, ale neměla jsem čas to řešit, protože mi zatím Jindříšek donesl další várku rozbitých hraček a věcí, takže jsem si krásně procvičila mozkové závity přemýšlením, jak se mu to mohlo podařit rozbít a zda to půjde nějak opravit.
Na připravený kartáček na zuby si Valerie dala pořádně pasty, aby měla zoubky, tričko i umyvadlo pořádně vyčištěné.
Pošťuchování u snídaně neproběhlo, protože než se Valerie oblékla a vyčistila si zuby, už jsme si s Jindrou dávno hráli. Valerie byla zvědavá, jak si hrajeme, pořád za námi běhala a udělala krásnou drobkovou cestičku o šířce cca 1,5 metru od kuchyňského stolu ke stolku v obýváku.
V půl desáté děti vyzvedla babička a jela s nimi do Zemědělského muzea. Vrátili se ve 4 odpoledne. To byla nejlepší část dne, kdy jsem o dětech ani nevěděla a můžu si jen představovat, jak byly hrozně hodné.
Mezitím jsem doma pracovala a trochu jsem uklízela, aby až děti přijedou mohly zase řádit a udělat ten svůj klasický bordel, protože vím, že je to baví. Tak se také stalo.
Děti dostaly pozdní oběd, u kterého Jindra vylil trochu polévky, ale je super, že už to umí po sobě docela utřít. Pokapanou podlahu od stolu do koupelny jsem raději utřela já, což bylo bezva, protože jsem měla aspoň pořádně vytřeno. Ten den již podruhé.
Četla jsem dětem knížku. Valerie u toho ležela na koberci, takže mě ani moc nepřerušovala komentováním obrázků a opakováním celých vět, jen si pro sebe tiše pobrukovala.
Kolem vánoc jsou naštěstí v televizi pohádky, což je jediná věc, u které je doma ticho a klid.
No a pak už byl večer, děti trochu přetažené, ale k jídelnímu stolu se nám je nakonec nahnat podařilo. Fňukání že to či ono jednomu nebo druhému dítěti nechutná beru jako samozřejmost a nechává mě to celkem v klidu. Skvělé je, že Valerie opět snědla jen dvě sousta, takže jsem jí druhý den nemusela připravovat snídani.
Koupání a čtení večerní pohádky jsem pod záminkou, že musím ještě něco dodělat do práce předala tatínkovi, takže mě čekalo jen pomazlení, a to hned několikrát, jak děti na střídačku vylejzaly pod různýma záminkama z postýlek.
Byl to prostě báječný den, protože jsme ho všichni přežili, jen babička si namohla v Muzeu záda.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Strach z létání
Někteří lidé létají rádi. Užívají si výšku a podle mě i adrenalin z očekávání, kdy letadlo spadne. Dokonce jsou i lidé, kteří si dobrovolně dělají pilotní průkaz! Já k nim ale nepatřím.
Mám panickou hrůzu z létání v čemkoli. Moje láska k cestování a velikost naší planety mě ovšem občas donutí do letadla sednout. Odmítám lítat na dovolenou kratší než 14 dní, protože se moje psychika potřebuje před dalším letem zregenerovat a připravit na další trauma. Týden před plánovaným letem skoro nespím a nejím a na letiště se odvážím vstoupit jen po vypité placatce rumu. Sebemenší zachvění letadla mi způsobuje infarktové stavy, zatínám nehty do područek sedadla a modlím se k čemukoli. Dřív jsem navíc drtila ruku svému muži. S příchodem dětí se ale situace změnila. Nechci na ně přenášet svoje děsy. I když jim asi přijde divné, proč maminka s nastartováním motorů letadla zezelená, přestane mluvit a na rozličné dotazy (například "Na co je ten čudlík?") odpovídá jen "Hm…
Rady, jak se nebát létat letadlem

Když někomu řeknete, že se bojíte lítat letadlem, rozdělí se ostatní lidé na dva tábory. 
První vám budou říkat: "Vždyť to nic není!" "Je to bezpečnější než jezdit autem!" "Je to bezvadný koukat na svět z výšky!" "Je to super, protože to ušetří spoustu času!" "Jen se uvolni a užívej si to." "Prosim tě!" (následují zvednuté oči v sloup) "To si zvykneš."
Pro první skupinu mám tento vzkaz: Mám z lítání hrůzu a celou dobu vím, že letadlo spadne. Jen není úplně jasný, kdy přesně. Mám závrať. NIKDY!!! si na to nezvyknu a už vůbec si nebudu lítání užívat, ani kdyby mě nadopovali drogama a do letadla odnesli v komatu nebo mě přepravovali letadlem zpopelněnou. Až budete bezmocně v panice padat v letadle několik (desítek) vteřin k zemi, tak si vzpomeňte, jak je to bezpečnější než jezdit autem.
Druzí vám budou říkat: "No ty vole já se divim, že vůbec někam letíš!" "Já nikam nelítá…
Krásné a klidné vánoce
U nás začali tím, že se Valerie vztekala, že nechce vstávat z postele. Když jsme jí řekli, ať si teda ještě leží, tak se pro změnu vztekala, že už nechce ležet. Dále se vztekala u oblékání (na její "TY mi pomůžeš s oblíkanim!" se jí nedostalo odezvy).
Při snídani Valerie rozlila čaj po celém stole.
Dopoledne byla v plánu jízda do centra, děti půjdou s babičkou do divadýlka a já na pravidelný sraz s divadelníkama v 11.00 u Orloje. Při oblékání bund se děti rozčilovaly a fňukaly, že jim nejdou zapnout bundy.
U Orloje jsem čekala jen já, naštěstí mě prozřetelnost varovala a já ukecala Michala, ať jede se mnou, tak jsme šli nakonec spolu na svařáka a punč.
Děti šly s babičkou po divadle na výstavu betlémů, Jindra nedával pozor a spadl z lavičky, opět si narazil záda. Zatím ale prý ho to bolí jen když skáče, tak uvidíme.
Cestou domů (v půl druhé) fňukání ve vlaku, že mají hlad (snědli kolem poledne každý obloženou housku a banán).
Doma opět vztekání Valerie…