Přeskočit na hlavní obsah
Uklízení

Uklízení mě nikdy nebavilo. Vždycky jsem šla místo uklízení raději do hospody, do kina nebo na záchod.
S příchodem dětí se ale situace změnila. Není nic krásnějšího, než když po celém dni, kdy hlídáte ukřičené dítě a utíráte mu blitky a zadek, případně hlídáte více kusů ukřičených dětí a řešíte jejich neustále strkanice a hádky, přijde večer domů konečně muž a vy mu tyto ukřičené děti předáte, protože musíte konečně umýt vanu, utřít prach na lustru na půdě nebo kartáčkem pucovat spáry mezi kameny na příjezdové cestě! A kdyby jenom to, ono vás to ve skutečnosti baví! Neřešíte nic, jenom jezdíte hadrem po nábytku!
Pravda je, že občas je dobré zkontrolovat, jestli jsou děti ještě naživu, zvlášť, když je slyšet ono zlověstné ticho a otce to vůbec nevyvede z míry a stále si ťuká něco do mobilu. Ale i když si odřou koleno nebo se pokoušou, konečně to není na vás a můžete vinu svalit na telefon!
Druhá věc je, že s příchodem dětí je znát, že do hodiny od úklidu tento úklid není vůbec znát. Člověk by mohl uklízet nonstop 24 hodin denně. Děti podle mě nemají vypucovaný byt vůbec rádi, uvádí je to do neklidu a nervozity. Proto, jakmile utřu stůl, chtějí sušenky, jakmile vytřu, chtějí dvoulitrovou láhev s limonádou donést ke stolu samy, jakmile umyju umyvadlo, chtějí malovat vodovkama a jakmile umyju záchod, tak asi víte, kam směřuju.
Jinými slovy - efekt úklidu v domácnosti s jedním či více dětmi je 0, ale je to dobrá záminka se aspoň na chvíli vyvléct z neustálého dohlížení nad dětmi. A čisté ponožky jsou taky jednou za čas potřeba.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Strach z létání
Někteří lidé létají rádi. Užívají si výšku a podle mě i adrenalin z očekávání, kdy letadlo spadne. Dokonce jsou i lidé, kteří si dobrovolně dělají pilotní průkaz! Já k nim ale nepatřím.
Mám panickou hrůzu z létání v čemkoli. Moje láska k cestování a velikost naší planety mě ovšem občas donutí do letadla sednout. Odmítám lítat na dovolenou kratší než 14 dní, protože se moje psychika potřebuje před dalším letem zregenerovat a připravit na další trauma. Týden před plánovaným letem skoro nespím a nejím a na letiště se odvážím vstoupit jen po vypité placatce rumu. Sebemenší zachvění letadla mi způsobuje infarktové stavy, zatínám nehty do područek sedadla a modlím se k čemukoli. Dřív jsem navíc drtila ruku svému muži. S příchodem dětí se ale situace změnila. Nechci na ně přenášet svoje děsy. I když jim asi přijde divné, proč maminka s nastartováním motorů letadla zezelená, přestane mluvit a na rozličné dotazy (například "Na co je ten čudlík?") odpovídá jen "Hm…
Rady, jak se nebát létat letadlem

Když někomu řeknete, že se bojíte lítat letadlem, rozdělí se ostatní lidé na dva tábory. 
První vám budou říkat: "Vždyť to nic není!" "Je to bezpečnější než jezdit autem!" "Je to bezvadný koukat na svět z výšky!" "Je to super, protože to ušetří spoustu času!" "Jen se uvolni a užívej si to." "Prosim tě!" (následují zvednuté oči v sloup) "To si zvykneš."
Pro první skupinu mám tento vzkaz: Mám z lítání hrůzu a celou dobu vím, že letadlo spadne. Jen není úplně jasný, kdy přesně. Mám závrať. NIKDY!!! si na to nezvyknu a už vůbec si nebudu lítání užívat, ani kdyby mě nadopovali drogama a do letadla odnesli v komatu nebo mě přepravovali letadlem zpopelněnou. Až budete bezmocně v panice padat v letadle několik (desítek) vteřin k zemi, tak si vzpomeňte, jak je to bezpečnější než jezdit autem.
Druzí vám budou říkat: "No ty vole já se divim, že vůbec někam letíš!" "Já nikam nelítá…
Krásné a klidné vánoce
U nás začali tím, že se Valerie vztekala, že nechce vstávat z postele. Když jsme jí řekli, ať si teda ještě leží, tak se pro změnu vztekala, že už nechce ležet. Dále se vztekala u oblékání (na její "TY mi pomůžeš s oblíkanim!" se jí nedostalo odezvy).
Při snídani Valerie rozlila čaj po celém stole.
Dopoledne byla v plánu jízda do centra, děti půjdou s babičkou do divadýlka a já na pravidelný sraz s divadelníkama v 11.00 u Orloje. Při oblékání bund se děti rozčilovaly a fňukaly, že jim nejdou zapnout bundy.
U Orloje jsem čekala jen já, naštěstí mě prozřetelnost varovala a já ukecala Michala, ať jede se mnou, tak jsme šli nakonec spolu na svařáka a punč.
Děti šly s babičkou po divadle na výstavu betlémů, Jindra nedával pozor a spadl z lavičky, opět si narazil záda. Zatím ale prý ho to bolí jen když skáče, tak uvidíme.
Cestou domů (v půl druhé) fňukání ve vlaku, že mají hlad (snědli kolem poledne každý obloženou housku a banán).
Doma opět vztekání Valerie…