Uklízení

Uklízení mě nikdy nebavilo. Vždycky jsem šla místo uklízení raději do hospody, do kina nebo na záchod.
S příchodem dětí se ale situace změnila. Není nic krásnějšího, než když po celém dni, kdy hlídáte ukřičené dítě a utíráte mu blitky a zadek, případně hlídáte více kusů ukřičených dětí a řešíte jejich neustále strkanice a hádky, přijde večer domů konečně muž a vy mu tyto ukřičené děti předáte, protože musíte konečně umýt vanu, utřít prach na lustru na půdě nebo kartáčkem pucovat spáry mezi kameny na příjezdové cestě! A kdyby jenom to, ono vás to ve skutečnosti baví! Neřešíte nic, jenom jezdíte hadrem po nábytku!
Pravda je, že občas je dobré zkontrolovat, jestli jsou děti ještě naživu, zvlášť, když je slyšet ono zlověstné ticho a otce to vůbec nevyvede z míry a stále si ťuká něco do mobilu. Ale i když si odřou koleno nebo se pokoušou, konečně to není na vás a můžete vinu svalit na telefon!
Druhá věc je, že s příchodem dětí je znát, že do hodiny od úklidu tento úklid není vůbec znát. Člověk by mohl uklízet nonstop 24 hodin denně. Děti podle mě nemají vypucovaný byt vůbec rádi, uvádí je to do neklidu a nervozity. Proto, jakmile utřu stůl, chtějí sušenky, jakmile vytřu, chtějí dvoulitrovou láhev s limonádou donést ke stolu samy, jakmile umyju umyvadlo, chtějí malovat vodovkama a jakmile umyju záchod, tak asi víte, kam směřuju.
Jinými slovy - efekt úklidu v domácnosti s jedním či více dětmi je 0, ale je to dobrá záminka se aspoň na chvíli vyvléct z neustálého dohlížení nad dětmi. A čisté ponožky jsou taky jednou za čas potřeba.