Přeskočit na hlavní obsah
Krásné a klidné vánoce
U nás začali tím, že se Valerie vztekala, že nechce vstávat z postele. Když jsme jí řekli, ať si teda ještě leží, tak se pro změnu vztekala, že už nechce ležet. Dále se vztekala u oblékání (na její "TY mi pomůžeš s oblíkanim!" se jí nedostalo odezvy).
Při snídani Valerie rozlila čaj po celém stole.
Dopoledne byla v plánu jízda do centra, děti půjdou s babičkou do divadýlka a já na pravidelný sraz s divadelníkama v 11.00 u Orloje. Při oblékání bund se děti rozčilovaly a fňukaly, že jim nejdou zapnout bundy.
U Orloje jsem čekala jen já, naštěstí mě prozřetelnost varovala a já ukecala Michala, ať jede se mnou, tak jsme šli nakonec spolu na svařáka a punč.
Děti šly s babičkou po divadle na výstavu betlémů, Jindra nedával pozor a spadl z lavičky, opět si narazil záda. Zatím ale prý ho to bolí jen když skáče, tak uvidíme.
Cestou domů (v půl druhé) fňukání ve vlaku, že mají hlad (snědli kolem poledne každý obloženou housku a banán).
Doma opět vztekání Valerie, že si nebude svlíkat punčocháče a šaty, ve kterých se válela ve vlaku po zemi. "Nechám si ty šaty a nemluvte na mě! Já si s váma nebudu hrát!" (odposlechnuto od Jindry) Jindra už to psychicky nevydržel a šel jí majznout. Dostal kárání a začal křičet pro změnu on.
Odpočívání u pohádky z CD se nezdařilo, protože se CD zasekávalo.
Při blbnutí s dětma si muž pochroumal záda.
Kapra jsme obalovali s dětma, takže jsem kuchyni den před Štědrym dnem pucovala zbytečně.
Večeři jsme měli dřív - už před šestou hodinou, ale protože děti neodpočívaly, tak hned při příchodu ke stolu Valerie hlásila, že chce jít spinkat.
U večeře Valerie jedla každou porci ze tříchodového menu jednou tak dlouho než my ostatní (i když měla pidi porce) a neustále vstávala od stolu.
Děti šly vyhlížet Ježíška, já při dávání dárků pod stromek našla tři dárky, které jsme zapomněli zabalit a pak jsem si vzpomněla, že nemáme pořešený zvonění, do toho mi volal muž, že už děti venku neudrží. Rychle jsem za nima vyběhla a zjistila jsem, že mi muž sebral můj klíč od domu, tak jsem čekala na zahradě než přijdou.
Při rozbalování dárků Valerie neustále opakovala: "To mi to ta babička teda pořádně zabalila"
Když jsme děti naháněli v deset večer do koupelny, byli jsme s mužem úplně vyřízený. Dětem se spát samozřejmě nechtělo.

PS: Jak jsem předpokládala, Jindra si hned druhý den rozbil vláček na dálkový ovládání a Valerii přetrhl její nálepky.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Strach z létání
Někteří lidé létají rádi. Užívají si výšku a podle mě i adrenalin z očekávání, kdy letadlo spadne. Dokonce jsou i lidé, kteří si dobrovolně dělají pilotní průkaz! Já k nim ale nepatřím.
Mám panickou hrůzu z létání v čemkoli. Moje láska k cestování a velikost naší planety mě ovšem občas donutí do letadla sednout. Odmítám lítat na dovolenou kratší než 14 dní, protože se moje psychika potřebuje před dalším letem zregenerovat a připravit na další trauma. Týden před plánovaným letem skoro nespím a nejím a na letiště se odvážím vstoupit jen po vypité placatce rumu. Sebemenší zachvění letadla mi způsobuje infarktové stavy, zatínám nehty do područek sedadla a modlím se k čemukoli. Dřív jsem navíc drtila ruku svému muži. S příchodem dětí se ale situace změnila. Nechci na ně přenášet svoje děsy. I když jim asi přijde divné, proč maminka s nastartováním motorů letadla zezelená, přestane mluvit a na rozličné dotazy (například "Na co je ten čudlík?") odpovídá jen "Hm…
Rady, jak se nebát létat letadlem

Když někomu řeknete, že se bojíte lítat letadlem, rozdělí se ostatní lidé na dva tábory. 
První vám budou říkat: "Vždyť to nic není!" "Je to bezpečnější než jezdit autem!" "Je to bezvadný koukat na svět z výšky!" "Je to super, protože to ušetří spoustu času!" "Jen se uvolni a užívej si to." "Prosim tě!" (následují zvednuté oči v sloup) "To si zvykneš."
Pro první skupinu mám tento vzkaz: Mám z lítání hrůzu a celou dobu vím, že letadlo spadne. Jen není úplně jasný, kdy přesně. Mám závrať. NIKDY!!! si na to nezvyknu a už vůbec si nebudu lítání užívat, ani kdyby mě nadopovali drogama a do letadla odnesli v komatu nebo mě přepravovali letadlem zpopelněnou. Až budete bezmocně v panice padat v letadle několik (desítek) vteřin k zemi, tak si vzpomeňte, jak je to bezpečnější než jezdit autem.
Druzí vám budou říkat: "No ty vole já se divim, že vůbec někam letíš!" "Já nikam nelítá…