Přeskočit na hlavní obsah
Znáte to, někdy máte pocit, že děti pořád jenom peskujete. To je samý:

1) Nestrkej si ruce do nosu, když jsi se hrabal v hlíně/kočičím hovínku/neidentifikovatelném blevajzu....!
2) Nestrkej si ruce do pusy, když sis před chvílí utírala na záchodě zadek, nejdřív si umyj ruce!
3) Neblbni v tý vaně nebo uklouzneš!
4) Přestaň si sedat Valerii na hlavu!
5) Nebouchej Jindru do oka/do krku...!
6) Nesahej do záchodu!
7) Vezmi si čepici, venku je zima!
8) Vezmi si čepici, venku svítí sluníčko!
9) Pojď hned ke stolu, máš tam už dávno oběd/večeři (+ variabilně: vystydne ti to)!
10) Nesahej na tu zeď mastnou rukou od jídla!

Pravidelný cyklus těchto hlášek mě dokonce přivedl na myšlenku nahrát si je a pak je jenom pouštět dle potřeby. Ale to, že moje dobře míněné rady nejsou jen tak do větru potvrzují tyto důsledky:

1) Bolák v nose
2) Střevní chřipka
3) Rozbitá brada, a když se to skoro zahojilo tak podruhý rozbitá brada
4) Brekot obou dětí, že si Jindra nemůže Valerii sedat na hlavu (?!)
5) Brekot obou dětí: Jindru bolí oko/krk..., Valerii je to líto
6) Střevní chřipka
7) Viróza
8) Úpal
9) Studená večeře, brekot, když kvůli pozdnímu příchodu k jídlu a dlouhýmu večeření nestihne Večerníčka
10) Mastná zeď od jídla, malování, mastná zeď od jídla, malování, mastná zeď od jídla....

Říkala jsem si, že by neškodila trochu pozitivnější motivace, tak jsem si připravila:

1) Neoblíkej se tak rychle nebo přijdeme včas do školky!
2) Nejez tak rychle nebo stihneš pohádku!
3) Neobouvej si ty boty tak rychle, nebo přijdeme včas na plavání!
4) Nejez to jídlo celý nebo pak nebudeš mít už hlad!
5) Neuklízej si ty hračky nebo budeš mít v pokojíčku čisto!

A pokud by děti chápaly ironii, přidala bych ještě několik doporučení bez negace:

6) Cákej v tý vaně pořádně, támhle v rohu na stropě je ještě volný místo
7) Když skáčeš ze stolu, dej si na něj židli, schválně jestli budeš mít ještě větší bouli!
8) Běž v těch botách klidně až k sobě do pokojíčku!
9) Počkej, naučím tě lepší nadávky než "do prdel" nebo "to si děláš kozu"
10) To nevadí, že se ti ještě ve 23 hodin nechce spát, tak já ti pustím třeba nějaký pohádky!

Dám vědět, jak dopadl můj pokus.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Strach z létání
Někteří lidé létají rádi. Užívají si výšku a podle mě i adrenalin z očekávání, kdy letadlo spadne. Dokonce jsou i lidé, kteří si dobrovolně dělají pilotní průkaz! Já k nim ale nepatřím.
Mám panickou hrůzu z létání v čemkoli. Moje láska k cestování a velikost naší planety mě ovšem občas donutí do letadla sednout. Odmítám lítat na dovolenou kratší než 14 dní, protože se moje psychika potřebuje před dalším letem zregenerovat a připravit na další trauma. Týden před plánovaným letem skoro nespím a nejím a na letiště se odvážím vstoupit jen po vypité placatce rumu. Sebemenší zachvění letadla mi způsobuje infarktové stavy, zatínám nehty do područek sedadla a modlím se k čemukoli. Dřív jsem navíc drtila ruku svému muži. S příchodem dětí se ale situace změnila. Nechci na ně přenášet svoje děsy. I když jim asi přijde divné, proč maminka s nastartováním motorů letadla zezelená, přestane mluvit a na rozličné dotazy (například "Na co je ten čudlík?") odpovídá jen "Hm…
Rady, jak se nebát létat letadlem

Když někomu řeknete, že se bojíte lítat letadlem, rozdělí se ostatní lidé na dva tábory. 
První vám budou říkat: "Vždyť to nic není!" "Je to bezpečnější než jezdit autem!" "Je to bezvadný koukat na svět z výšky!" "Je to super, protože to ušetří spoustu času!" "Jen se uvolni a užívej si to." "Prosim tě!" (následují zvednuté oči v sloup) "To si zvykneš."
Pro první skupinu mám tento vzkaz: Mám z lítání hrůzu a celou dobu vím, že letadlo spadne. Jen není úplně jasný, kdy přesně. Mám závrať. NIKDY!!! si na to nezvyknu a už vůbec si nebudu lítání užívat, ani kdyby mě nadopovali drogama a do letadla odnesli v komatu nebo mě přepravovali letadlem zpopelněnou. Až budete bezmocně v panice padat v letadle několik (desítek) vteřin k zemi, tak si vzpomeňte, jak je to bezpečnější než jezdit autem.
Druzí vám budou říkat: "No ty vole já se divim, že vůbec někam letíš!" "Já nikam nelítá…
Krásné a klidné vánoce
U nás začali tím, že se Valerie vztekala, že nechce vstávat z postele. Když jsme jí řekli, ať si teda ještě leží, tak se pro změnu vztekala, že už nechce ležet. Dále se vztekala u oblékání (na její "TY mi pomůžeš s oblíkanim!" se jí nedostalo odezvy).
Při snídani Valerie rozlila čaj po celém stole.
Dopoledne byla v plánu jízda do centra, děti půjdou s babičkou do divadýlka a já na pravidelný sraz s divadelníkama v 11.00 u Orloje. Při oblékání bund se děti rozčilovaly a fňukaly, že jim nejdou zapnout bundy.
U Orloje jsem čekala jen já, naštěstí mě prozřetelnost varovala a já ukecala Michala, ať jede se mnou, tak jsme šli nakonec spolu na svařáka a punč.
Děti šly s babičkou po divadle na výstavu betlémů, Jindra nedával pozor a spadl z lavičky, opět si narazil záda. Zatím ale prý ho to bolí jen když skáče, tak uvidíme.
Cestou domů (v půl druhé) fňukání ve vlaku, že mají hlad (snědli kolem poledne každý obloženou housku a banán).
Doma opět vztekání Valerie…