Už je to tu. Napsala jsem před chvílí svůj první příspěvek na blog. Vůbec nevím co s tím, jak se to ovládá, co a jak mam dělat a doufám, že se brzo zorientuju, ať si neudělám ostudu. Nemám ambice psát nějaké sáhodlouhé články, ale tento úvodní bude trochu delší.

Pro úvod něco o mě, abyste se pak zorientovali v tom, o čem vůbec budu psát. 
Mám dvě děti - tříletou holku a pětiletého syna. Přinášejí mi tolik radosti do života, že z toho někdy musím zvednout hlas hodně vysoko, aby byl můj názor v tom řevu doma slyšet. Chodí zatím oba do školky a já jsem nastoupila zpět do své práce, zatím na půl úvazku a částečně z domova. Ono "částečně" se docela protahuje, když jsou děti nemocný. To si je pak hezky užívám doma a u toho ještě pracuji, což tříbí mé manažerské organizační dovednosti, čechrá mé nervy a večer čistí mou lednici od alkoholu. 
Přemýšlím, zda mám svému muži říct, že jsem si založila blog. On ten blog bude totiž taky někdy o něm. Pro jistotu hned na úvod napíšu, že je skvělý muž, úžasný partner, starostlivý otec, šikovný domácí i zahradní kutil a tak vůbec, prostě je nej. Když je potřeba opravit něco, co potřebuje, tak to má maximálně do dvou dnů hotový. Pokud něco potřebuju opravit já, tak to nakonec taky opraví. Tak nějak "svatebně" - do roka a do dne. 
Mým rodičům a tchýni s tchánem o svém blogu říct nehodlám, protože nevědí co to je ani jak se to dá vůbec najít. Pro jistotu ale přeci jen musím napsat, že to jsou všechno skvělí lidé, úžasní, krásní, chytří, šikovní a tak vůbec. Upřímně jim ale musím poděkovat za občasné hlídání dětí, protože bez nich bych skončila dávno na antidepresivech.
No a já jsem prostě matka, která se snaží skloubit práci, dvě brigády, dvě děti, domácnost se zahradou a sama sebe. A nejradši bych se odstěhovala někam do tepla k moři a ty načuřený ksichty z MHD a zimu nechala tady.
Tak dámy a pánové, teď přijde nejtěžší část a to zjistit, jak to tady na blogu vlastně funguje 😁