Kluk, jehož kašel připomíná zadřený motor traktoru. Sourozenci se dvěma lesklými proužky pod nosem, kterým nudle volně skapávají na triko a na podlahu. Dítě neurčitého pohlaví, jehož barva pleti připomíná žábu. Bezvládná chroptící holčička s kruhy pod očima v náručí své matky. Ne, to není začátek amerického céčkového hororu. To je běžné osazenstvo čekárny v období chřipek.
Páteční kontrola u lékaře proběhla dle očekávání. Už jen lehce pokašlávající dcera vběhla jako uragán do čekárny plná očekávání, že si pohraje s hračkama, se kterými si před chvilkou hrály výše zmíněné děti, natěšená, že je konečně někde jinde než zavřená doma. Po hodině a půl čekání jsme přišly na řadu. Dcera dostala bonbonek a celou noc prochrchlala kašlem připomínajícím zadřený motor traktoru, já dostala rýmu, která mi volně skapává na triko.
Připojuji fotku našeho stolu, toto zátiší naaranžovala ráno dcera.