Část 1
Když jste na mateřský, zakrní vám mozek. A kdo říká, že ne, tak kecá. Někdo vám může tvrdit, že při mateřský vystudoval tři vysoké školy s vyznamenáním, naučil se plynně persky a gruzínsky a do toho každé úterý chodil na kosmetiku a každý čtvrtek na jógu. Zkuste se ale jakékoli matky (natož pak kojící matky) zkusmo zeptat, co si myslí o nové superturbo řasence, o čem byl poslední film, na kterém byla v kině nebo kolik je 4x8 a garantuji vám, že na vás bude koukat s otevřenou pusou a výrazem lenochoda po lobotomii.
Ano, žena, která se stará o malé dítě žije v jakési bublině, ve svém světě, který se točí okolo kojení, blinkání, přebalování, dětských doktorů, bezesných nocí a v poslední řadě taky někdy i jídla. Nutno říct, že s věkem dítěte ubývá kojení, blinkání i přebalování. Dokonce i na jídlo dojde častěji, protože dítě z prvních rozmixovaných blevajzů sní tak maximálně dvě lžičky, takže směle dojídáte "první mrkvičky", rozmixovanou brokolici (to je obzvlášť velká mňamka), a později i, nedejbože, rozmixované vepřové s bramborem a špenátem.
Navíc, je žena tuto svou bublinu nutná konfrontovat s bublinami ostatních žen. Některé ženy to dělají i rády (!) a dětským hřištěm se pak nesou sáhodlouhé intelektuální konverzace o konzistenci, barvě a četnosti dětských hovínek, poměřování, které dítě dále doblinká a zejména nenápadným vychloubáním se, že teda "naše holčička už v půl roce umí číst, psát a počítat, vaše ještě ne?".

pokračování přiště... :-)